Texty:
Světlo a tma (2001) - Výlet (2003) - Múza (2004) - Disaster Area (2007)
Světlo a tma (2002)
LOUTKY
(Mentol)
Sám se neovládáš druhý chtěl bys ovládat
Tak se nejdřív nauč hochu svý nitky tahat (tenký)
Nadělat z ostatních loutky není jenom tak
Marionety nemůže vodit žádnej vrak ( jako ty )
Divadlo začíná
Tak předveď to svý one man show
Opona se zvedá
Všichni tě sledujou
Tak co, jak zvládáš sólistu v týhle blbý hře
Teď zápasíš se svou vůli, publikum už vře ( zvědavý )
Loutky, ty už neposlouchaj toho, kdo jim lže
Opona padá, ty klesáš držkou do louže (špinavý)
DO NEZNÁMA
(Mentol)
Do neznáma tělo padá
Dlouhá dráha, světlo a tma
Meziprostor tělo drtí
Duše žije a dál letí
Pevná země, vlhká tráva
Zmatek ve mně se mnou mává
Chci se vrátit, nevím kam
Bojím se jít k temnotám
Dlouhá cesta nekonečná
Mojí duši budí ze sna
Co mě tam na konci čeká?
Někde v dálce náhle svítá
Duše má si nezaslouží
Koupat se zas v světle denním
Nad obzorem supi krouží
A já ve tmách dál se topím
OTEC A SYN
(Mentol-Lindros-Chochol)
Až z morku kostí vychází to jemný chvění
Co zase víc rozproudí v žilách mojí krev
Před očima ten obraz, co tu dávno není
Vidím ho kolem sebe zářit na všech zdech
Slova, co říkám vůbec nejsou z mojí hlavy
To, co zbylo, tak to už vůbec nejsem já
Zas někdo jinej tahá za mý slabý nitky
Cítím, jak moje tělo někdo ovládá
Já jsem bůh
Jsem ten, jehož seš součástí
Otec a syn
Jedno tělo – tisíc duší
Pročś mi propůjčil svojí vůli nekonečnou
Já mám být trestán pro to, abys věčně žil
Proč sis mě vybral, abych se stal tvojí loutkou
Která splní to, o čem ty jsi vždycky snil
Proč musím zemřít, aby lidé uvěřili
Je tak nutný nechat se přibít na ten kříž
Proč právě já mám plnit tvojí svatou vůli
Že já nejsem ten pravej tomu nevěříš
ZIMA
(Mentol)
Listí běhá po ulicích městem sem a tam
Šedý mraky po obloze plujou bůhví kam
Vítr si s nima hraje, pryč je odnáší
Zima přichází a smutek v mojí duši přináší
Tmavý noci, delší než dny jsou tu blíž a blíž
Jenom černý nebe, slunce to už nespatříš
Vlci stahujou se z lesů, k domům přichází
Sníh padá na zem a naší naději zas zmrazí
Špína v kanálech město sžírá
Tam někde na dně stok se topí naše víra,
že po dlouhý noci přijde ráno
Spatřit zas světlo nám není dáno
SMRT
(Lindros/Richard)
Smrt si sedla na můj klín
Košili měla propocenou
Chtěla vědět, co o ní vím
a tvář měla tak unavenou
Řekla, že má jen jedno přání
na který myslí snad tisíc let
a slunce vyšlo za svítání,
ve vzduchu zůstalo pár vět
Místo očí dvě černý díry
hluboký jámy do propastí,
pod nosem černý, smutný kníry,
ruce špinavý od soustrasti...
Řekla, že má jen jedno přání,
na který myslí snad tisíc let,
a slunce vyšlo za svítání
ve vzduchu zůstalo pár vět
PESTROSVĚT
(Mentol)
Nejseš malá holka, už víš, co a jak
Seš dospělejší, než jsem chtěl
Já teď jenom koukám, jak ňákej blbej pták
a já blázen jsem myslel,
že by to mohla bejt láska
Včerejší věty připadaj ti dneska trapný
Černou a bílou už neznáš
I barvy naší duhy už nějak vybledly
Teď už se jinam díváš
Ten svět je ňák moc barevnej
Dávno se nebojíš střetnout se pohledem
Kam se vytratil ten tvůj strach
Duhou proplouváš, my už se nesejdem
Hledám tvý oči na stěnách
Tvý návraty zrána už mě nebaví
Nejradši bych si napráskal
Všechno je jinak, teď jen noci dlouhý
Proč jsem o tebe vůbec stál?
KONEC
(Mentol)
Slunce náhle zrudlo a zastavil se čas
Šílená zima všude kolem nás
Ručičky hodin už se nepohnou
A křídla ptáků, ty už nevzlítnou
Jenom mý tichý kroky znějí černou tmou
A roztínaj chvíli nekonečnou
Šedivý krysy vylejzaj z děr pod zemí
A nevadí jim strašný záření
Zář šílená se rozlévá nad celým krajem
Všechno kolem se stává mrtvým stínem
Tvář života se rozpadá pod hrozným tlakem
Chlad rozlévá se kolem nás, přinášen černým deštěm
Kolem vzduchoprázdno, nic se nepohne
Vize příštích světů k nám nedolétne
Vše, co bylo včera se stává pouhým snem
A klidná minulost mizí za obzorem
PŘÍVLASTKY
(Mentol)
Probouzím se do šedivýho rána
Venku je zas další blbej den
K snídani černá káva
Červená petra, čumím z okna ven
Po dlouhý ulici běží spousta dětí
Ještě chvilku než se probudím
Pak se oblíknu a jdu vynýst smetí
Za chvíli do ulic vyrážím
Šedivý město půlí šedivá cesta
Po který jezdí spousta barevnejch aut
Potkávám spoustu ustaranejch lidí
Občas i ňákej pionýr nebo skaut
Za městem leží zelená louka
A dá se tam dejchat čerstvej vzduch
Milion brouků si v trávě brouká
Na to se dívá dobrotivej Bůh
Nic není jen tak
Všechno je nějaký
A tak přidávám
Ke slovům přívlastky
Probouzím se do slunečnýho rána
Sluneční paprsky mě spalují
Na okno mi sedla černá vrána
Svejma křídlama okno zatemní
Louka za městem už je vypálená
A najdeš tam jen znečištěnej vzduch
Žádnej z lidí už svý starosti nemá
Ať žije mocnej, vtipnej, lidskej duch
ANDĚL
(Mentol)
Nepoznalś lásku, nepoznalś lidský cit
Nepoznalś bolest a co člověku může být
Nebeský život už se ti zajídá
Bez lidských citů nepoznáš to co já
Bez citů a vášní se přece nedá žít
Jak jí chceš sdělit, že jenom s ní chceš být
Tak sestup na zem a staň se jedním z nás
Pak teprv poznáš kolik skýtá život krás
Cítíš to, cítíš, doteky jejích dlaní
Vnímáš to, vnímáš, že bys chtěl být jenom s ní
Vznášíš se, vznášíš, i když už nejsi anděl
Trápíš se, trápíš, že bys pro ni i zemřel
ČASOVÁ INVERZE
(Mentol)
Když večer svítá a k ránu jdu spát
Bílá noc mě vítá, ptáci začínají řvát
Město ožívá, všichni vyráží ven
A já zas ve snách proflákám další den
Já nesnáším, když ptáci řvou
Vždycky mě ze sna vytrhnou
Zas další ráno ke spánku uléhám
A v denním snění realitě utíkám
Inverze času mi život převrací
A smysl všeho se nějak vytrácí
Já nesnáším, když ptáci řvou
Vždycky mě ze sna vytrhnou
Spoutej mě, ať nemůžu ven
Bejt aspoň jeden večer sám
Ať další den není zas snem,
Když ho chci prožít na nohou
VÁŠNĚ (Láska a nenávist)
(Mentol)
Chci ti šeptat do uší
Chci ti hledět do očí
Chci tě líbat na tvé rty
Chtěl bych se tě dotýkat
Chtěl bych klesnout do tvýho klína
Chci tě nosit na rukou
Chtěl bych vyplnit tvý touhy
Chtěl bych vstoupit do tvých snů
Chtěl bych být jenom s tebou,
letět s tebou výš a výš
Má láska je silnější než já
Má nenávist je stejně tak silná
K smrti tě nenávidím
Už mi nelez na oči
Když tě vidím,tak zuřím,
svět se se mnou zatočí,
dělám, za co neručím
Nejradši bych tě zabil,
na padrť tě rozdrtil,
do vody tě naházel,
s řekou nechal odplynout
Už se nikdy nevracej
Má láska je silnější než já
Má nenávist je stejně tak silná
Nech mě už konečně bejt
CIZÍ RÁNO
(Mentol)
Otvírám oči, rozhlížím se kolem sebe
Takhle jsem tenhle pokoj ještě nevnímal
Hledám svou rukou a vím, že jsem vedle tebe,
jenže nejsi ta, co jsem jí včera objímal
Vypadáš jinak, já tě vůbec nepoznávám
A najednou jsem zapomněl, co říct jsem chtěl
Na tvojí starou podobu marně vzpomínám
a přemejšlím, kde jsem tohle jenom viděl
Seš to ty, anebo někdo jinej ?
Seš to ty, nebo jsem se změnil já ?
Seš to ty ? Tvůj vzhled je ňákej divnej
Ani ten byt se našemu nepodobá
Marně přemejšlím, co se včera vlastně stalo
Vidím, že se žádný deja-vu nekoná
Co se to stalo, co nás takhle změnilo
A kdo je na vině, jestli ty nebo já ?
Možná seš stále stejná, ale nejseš tady
Tu proti mně najednou nějak nepoznávám
Chci odejít a proto otáčím se zády
Seš pěkná holka, ale rozhodně ne má